V posledních desetiletích, zejména po druhé světové válce, prošla Evropa obdobím nebývalého hospodářského růstu a prosperity. Od zřízení Evropského společenství uhlí a oceli v 50. letech 20. století až po vznik Evropské unie a její expanzi na východ, byl kontinent svědkem růstu, který vedl k významnému zvýšení životní úrovně svých občanů. Avšak v posledních letech se zdá, že tato tendence se obrací.

Evropa, kdysi synonymum pro blahobyt a vysokou životní úroveň, čelí obratu ve vývoji. Historicky byl evropský kontinent obdivován pro svůj vysoký životní standard, často popisovaný jako "art de vivre" - umění žít. Avšak současná realita je méně růžová, kdy mnoho evropanů bojuje s klesající kupní silou.

Ve Wall Street Journal si všimli, že v zemích jako jako Francie je patrný pokles spotřeby dříve samozřejmých luxusů, jako je foie gras a červené víno. Ve Španělsku je olivový olej stále více nahrazován levnějšími alternativami, a ve Finsku lidé šetří energií tím, že navštěvují saunu pouze během větrných dnů. Situace v Německu je ještě horší, s poklesem spotřeby masa a mléka na historické minimum za posledních 30 let a propadem trhu s biopotravinami.

Klíčové události, jako je pandemie COVID-19 a dlouhodobý konflikt v Rusku a na Ukrajině, narušily dodavatelské řetězce a zvýšily ceny základních potřeb, od energie po potraviny. Tyto problémy se vytvářely postupně, s Evropou, která po léta čelí stagnaci ekonomického růstu a produktivity kvůli stárnoucí populace preferující jistotu zaměstnání před vysokým výdělkem.

Některé evropské země se pokoušejí stimulovat ekonomiku prostřednictvím různých ekonomických balíčků a reforem. Toto úsilí však často narazí na byrokratické překážky a opozici ze strany veřejnosti, která má obavy z možného snížení sociálních benefitů a veřejných služeb.

Takovým příkladem je Francie, jejíž ekonomické potíže v poslední době vyvolávají kontroverzi a napětí mezi občany a vládními orgány. Jádrem této vlny nespokojenosti je plánovaná důchodová reforma, která se setkala s masivním odporerm občanů.

Protesty a demonstrace se staly běžnou součástí mnoha evropských měst. Místo víkendových relaxů v lázních, jsou ulice nyní plné lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s vládními politikami. Mladí lidé, kteří vyrůstali v naději na světlou budoucnost, nyní pociťují frustraci a nejistotu.

Navíc vlády, které nějakým způsobem chtěly pomoci, ale často stranili firmám jakožto zaměstnavatelům před pomocí vlastním občanům. Tato podpora měla zachovat pracovní místa, ale při cenovém šoku se spotřebitelé ocitli bez finančního polštáře. Proto když přišly ekonomické problémy, mnoho lidí bylo zranitelných. Na druhou stranu Američané těžili z nízkých cen energií a vládních pobídek zaměřených na obyčejné lidi.

Vysoké náklady na energii a vysoká inflace, která dosahuje nevídaných úrovní za posledních 50 let, narušují cenovou výhodu evropských výrobců na mezinárodních trzích a ničí kdysi harmonické pracovní vztahy. V minulosti byl vývoz hlavním hnacím motorem evropského hospodářského růstu. Avšak vývozní průmysl Evropy, který v minulosti pomohl ekonomice se zotavit, je nyní pod tlakem kvůli pomalému oživení v Číně, která je pro Evropu klíčovým trhem.

Hospodářský útlum v Evropě má dopad i na celosvětový trh. Některé z největších a nejznámějších globálních společností pociťují tento tlak. Procter & Gamble, gigant v oblasti spotřebních zboží, a LVMH, luxusní konglomerát známý svými módními značkami, oba hlásí pokles tržeb na evropském trhu. Tato situace svědčí o širších ekonomických problémech, kterým kontinent čelí, a ovlivňuje jak domácí, tak mezinárodní značky.

Rostoucí chudoba se dotýká nejen nejchudších vrstev společnosti, ale také středních tříd. V bohatém Bruselu se nedávno tvořily fronty učitelů a zdravotních sester, kteří se snažili získat potraviny za sníženou cenu. Prodejci potravin se snaží snižovat plýtvání a zároveň nabízet cenově dostupné potraviny, které se blíží datu spotřeby.

Evropa je nyní svědkem rostoucího trendu levných potravin a slevových služeb. Prodejci jako Happy Hours Market nebo TooGoodToGo či Sirplus nabízejí spotřebitelům potraviny za snížené ceny. Jak je patrno toto hledání výhodných nabídek není již omezeno jen na chudší vrstvy.

Podle studie Evropského centra pro mezinárodní politickou ekonomii je průměrná země EU nyní chudší na hlavu než jakýkoliv stát USA, s výjimkou Idaha a Mississippi. Pokud bude současný trend pokračovat, rozdíl v HDP na obyvatele mezi USA a EU by v roce 2035 mohl být stejně velký jako dnes mezi Japonskem a Ekvádorem.

Mezinárodní měnový fond zase uvádí, že ekonomika eurozóny za posledních 15 let vzrostla pouze o šest procent, zatímco americká ekonomika o 82 procent. Takové rozdíly vedou k narůstajícím rozporům mezi Evropou a zbytkem světa, což se odráží na kvalitě života obyvatel.

Evropa prochází obdobím nevídaného chudnutí, které se projevuje ve všech vrstvách společnosti. Odbory zaznamenávají nárůst členství, ale i přes organizovanost odborů se příjmy zaměstnanců nezvyšují v souladu s očekáváním. Mnoho zaměstnanců upřednostňuje více volného času před vyššími příjmy, což v současném světě nedostatku kvalifikovaných pracovníků nalézá podporu i u odborů.

Zkusme být alespoň trochu pozitivní. Na druhou stranu tato situace v Evropě může vést k růstu inovací v některých sektorech. Mnoho start-upů a malých podniků se snaží najít nové a udržitelné způsoby, jak produkovat zboží a poskytovat služby za nižší cenu. Tento trend podporuje i rostoucí ekologické hnutí, které klade důraz na udržitelnost a snižování spotřeby.

Závěrem, i když se Evropa potýká s řadou ekonomických a sociálních problémů, je zde stále silný potenciál pro oživení a obnovu. Výzvou je nalézt rovnováhu mezi zachováním tradičního evropského způsobu života a přizpůsobením se novým ekonomickým realitám.